Artama - Zlín 24. - 26. 5. 2015

V rámci přípravných seminářů pořáda NIPOS - Artama přípravný seminář ve Zlíně. Jeho námětem jsou Atakující obrazy - obrazy, která na nás útočí ve veřejném prostoru a médiích. Program zahájí prof. Jan Jirák z FSV UK v Praze. Uvádíme program a anotaci jednotlivých vystoupení.

HARMONOGRAM PRO ÚČASTNÍKY

Den

Program

Místo

Adresa

Pátek 24. 4. 2015

od 15:00

 

16:00 – 18:30

 

 

19:00 – 21:40

 

Zahájení ubytování účastníků

 

Registrace účastníků, lístky do divadla*

 

Divadelní představení Večer tříkrálový

 

Domov mládeže

 

Foyer umělecké scény Dílna

 

Městské divadlo Zlín

 

nám. T. G. Masaryka 2700

 

Na plánu města Zlína – Divadélko v klubu J (obejít divadlo, vchod z Divadelní ulice)

 

Třída Tomáše Bati 4091/32

Sobota 25. 4. 2015

09.30 – 09:45

09:45 – 10:45

10:45 – 11:00

11:00 – 12:00

 

 

12:00 – 13:00

 

Zahájení semináře

Atakující obrazy I, prof. PhDr. J. Jirák, Ph.D.

Přestávka – káva, čaj

Atakující obrazy II, doc. J. Vančát

Mezi iluzí a realitou, doc. V. Havlík

Videohry na hranicích umění, M. Dvořáková


Alternativa - Kulturní institut Zlín
**

 

 

 

 

 


Osvoboditelů 3778

13:00 – 14:00

Oběd (individuálně)

***

 

14:00 – 15:30

 

Prostor Zlín | Řády vidění, MgA. M. Čada,
prezentace Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, stálá expozice - prohlídka, inspirace

 

14|15 BAŤŮV INSTITUT

Krajská galerie VU ve Zlíně

14. budova továrního areálu
Vavrečkova 7040

15:30 – 16:00

 

16:00– 17:00

 

 

 

17:00– 18:00

Přestávka – káva, čaj, sladkost

 

 Atakující obrazy III, doc. J. Vančát
Stavba interaktivního 3D obrazu, MgA. J. Mikota

„Hacking“ veřejného prostoru, Epos 257

14|15 BAŤŮV INSTITUT, přízemí, sál A

 

15. budova továrního areálu,
Vavrečkova 7040

18:00 – 20:00

Večeře (individuálně)

 

 


 

20:00 – 22:00

Kulatý stůl
prezentace spoluorganizátorů, atakující obrazy - reflexe učitelů k tvorbě s dětmi, shrnutí témat, PaedDr. J. Svoboda, PaedDr. M. Pastorová, doc. PhDr. J. Vančát, Ph.D.

14|15 BAŤŮV INSTITUT, přízemí, sál A

 

15. budova továrního areálu,
Vavrečkova 7040

Neděle 26. 4. 2015

09:00 – 10:00

 

10.00 – 13:00

 

 

Zasedání odborné rady NIPOS-ARTAMA.

 

Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost, Mgr. M. Štýbrová

(1. skup. 10:00 – 11:30, 2. skup. 11:30 – 13:00)

 

Architektura Zlína, KG VU ve Zlíně,
Mgr. L. Horňáková
(2. skup. 10:00 – 11:30, 1. skup. 11:30 – 13:00)

 

netýká se účastníků

 

14|15 BAŤŮV INSTITUT

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

 

Zlín

 

 

 

14. budova továrního areálu,
Vavrečkova 7040

 

 

 

Atakující obrazy

Z mediálně užívaného obrazu, chápaného jako rozšiřování možností (film byl ve svých počátcích inzerován jako okno do světa) se postupem doby stal neodbytný průvodce, jehož bychom se v některých případech raději zbavili. Obrazy nás doslova atakují, útočí na nás v denní i noční dobu ve všech svých formách v médiích, snaží se nás obklíčit ve veřejném prostoru, v poslední době si na nás vynucují přímo naši reakci v interaktivních aplikacích. Souboj s nimi je pro každého z nás již otázkou duševní hygieny.

Neměli bychom ovšem podléhat panice a měli bychom bojovat jenom proti takovým útočným obrazům, které nás přímo ohrožují. Mnoho dalších je velmi prospěšných a bez stále nových možností, které přinášejí, bychom komunikaci v našem mnohavrstevném světě už nezvládli. Bojovat proti těm, které omezují naši svobodu, je ovšem možné několika způsoby. Je možné se snažit dosáhnout, aby ti, kdo nám své, často agresivní či svůdné obrazy předkládají, s tím přestali. Je ovšem také možné posilovat vůči nim svou vlastní imunitu: toho se nejlépe docílí, když jim budeme ve všech jejich funkcích co nejlépe rozumět, nejlépe, budeme-li je umět sami sestavit. Pak je dokážeme vrátit jejich původní funkcím, funkci komunikační ve smyslu spojování jedinců do celků, funkci poznávací a funkci estetické, funkci radosti. 

Ve vystoupeních, která jsem vybral, se vzhledem k omezenému času, který na to máme, pokoušíme postihnout nejdůležitější či nejčastější formy atakujících obrazů. Zabýváme se médii, která se snaží ovládnout veřejný prostor, ale také jejich novými formami, které jsou ve své interaktivní formě teprve na začátku svých možností. Zabýváme se aktivním vystoupením proti jejich existenci, stejně jako zvyšováním vlastní rezistence, včetně schopnosti porozumět, jak jsou ve své nové formě sestaveny a čím by nám mohly být prospěšné.

Vystoupení zkušeného performera Vládi Havlíka odkazuje právě na klidný odstup a rezistenci, na schopnost budování světa, do něhož mají obrazová média a atakující obrazy přístup jen přiměřeně. Uvědomování si sama sebe, svého reálného prostoru je možností, jak mediální obrazy nepřijímat v nereflektovatelném souboji, ale mít k nim shovívavý postoj, vyplývající z nadhledu a vnitřní jistoty.

Michaela Dvořáková si všímá naopak interaktivních děl, která pro některé z nás leží na okraji zájmu, protože nemáme čas zabývat se hrami a hraním, která však začínají být brána vážně jako příklady lidské tvořivosti. To je příslibem, že budou mít hlubší dopad než jen zábavný, věříme-li tomu, že umění prošlapává nové cesty, kterými se vydáváme k budoucnosti.

Honza Mikota, mediální umělec, se do toho světa již ponořil. Nám laikům se pokusí vysvětlit, jak a z čeho je takový interaktivní obraz sestaven. Interaktivní totiž není jen navenek, ale interaktivně navzájem působí i jeho prvky. Filosofie, kterou otevřel Paul Cézanne svou stavbou obrazů z relací obrazových prvků, se nám zde otevírá ve své dynamické a procesuální povaze.

Epos 257 alias Thomas Boticz vstoupil s atakujícími obrazy do přímého souboje „face to face“. Je to možná souboj donkichotský a pro samotného aktéra není bez osobního rizika. Pro nás, kteří se na to díváme z bezpečného odstupu, však o to průkazněji odhaluje míru ataku, jíž jsme ve své vizuální sféře vystaveni a zřetelně označuje jeho původce.

Všechna vystoupení jako celek dávají významnou část odpovědi na otázku „co se děje v současném umění“. Jak se ukazuje, může tento první pohled postrádat krásu, podobně jako ji postrádaly pro své současníky impresionistické obrazy, na které dokonce plivali. Ukazuje umění z jeho neklidné stránky, kterou si málo připouštíme, protože má pro nás zatím podobu nezvladatelného kráteru a my jsme zvyklí a tedy čekáme na již jeho vychladlé, pevné a jisté vyvřeliny.

 

Jaroslav Vančát
8. 4. 2015