Zadání:

Představte se ostatním ve skupině skrze fotografický "portrét". Hrajte si - experimentujte s tím co máte k dispozici, využijte toho, co vám neumožní fotografie "do průkazu". Jak různě může portrét vypadat? Co všechno o nás vypoví? Práce v atelieru nebo exteriéru.

Soustřeďte se na:

využití různých výrazových prostředků:
Světlo (denní, umělé, ostré nebo rozptýlené světlo, směr světelného zdroje, stín, barevnostů)
Prostředí, pozadí, rekvizity (reálné nebo aranžované prostředí, vztah portrétovaného k pozadí a rekvizitám)
Kompozice, úhel záběru (nadhled, podhled, detail, celek, perspektivní zkreslení, zrcadlení...)
Psychologie portrétovaného:výraz a exprese (civilnost x stylizace, expresivnost)

střídání rolí ve dvojici:
Každý si vyzkouší být opravdu autorem svého autoportrétu (Je to vůbec možné, když musí být současně před objektivem? Kolega je jen asistent, poradce, pomocník) a být pouze objektem ( "autorem" portrétu je kolega.) Při práci je nakonec často nemožné tyto dvě role vnímat odděleně, přesto je dobré tento původní záměr zmínit, udržuje oba účastníky v aktivních rolích.

Cíl a výstupy cvičení:

Vzniknou minimálně 2 x 2 fotografie (střídání rolí, tzn. 2 fota každého z dvojice). Účastník se nakonec představí pouze jednou fotografií, výběr jedné fotografie.

Práce s aranžovanou fotografií.Vědomé používání výrazových prostředků fotografického obrazu. Vnímání sebe sama jako autora vizuálního sdělení a jako fotografovaného objektu - jako prostředek výpovědi.

Společná evaluace:

Promítání fotografií: svižně (cca 20 sekund na jeden portrét), každý se snaží napsat portrétům svých kolegů např.: Na co myslí? nebo Co se mu zrovna stalo? nebo Okamžitá asociace (slovo, heslo, "titulek"). V kruhu se pak ke každé fotografii přečtou tři komentáře...

Diskuse: Vnímání rozlišnosti v pocitech, tématech, způsobu interpretace u každého portrétu... Co vše o nás fotografie prozradí, aniž bychom to zamýšleli? Co jsme se o sobě navzájem dozvěděli? Jaké přístupy a typy zobrazení se objevily? Jaké jsou možné přístupy při portrétování? Co nám umožňují výrazové prostředky (světlo, kompozice, rekvizity, prostředí...)

Pozn.:

Nabídka výrazových prostředků většinou vybízí k experimentování, účastníci balancují na hranici mezi vlastním záměrem a náhodou. Někteří poprvé fotí aranžovanou fotografii a sami sebe vnímají jako model.

Úskalí:

Pokud je cvičení použito jako úvodní: lidé ve dvojicích se vidí většinou poprvé, málo se znají, což může vyvolávat ostych a komunikační zábrany.

Zadání:

Do papíru (min 1x1m), udelejte výrez cca 60x40cm (mužete experimentovat i s netradicními výrezy, ale pro simulaci fotografického obrazu je vhodný obdélník). Své okolí pomocí papíru vybírejte/rámujte, celou scénu i s cástí „nevybraného“ okolí vyfotte. Práce ve trojicích.

Soustredte se na: Vztah mezi tím co jste vybrali a co zustane mimo záber. Jaké nové vztahy uvnitr výrezu vznikly? Výberem poukazujete na nové souvislosti. Na úkolu není treba dlouze vysvetlovat jeho podstatu predem, duležité principy jakoby se objevovaly sami, duležitá je následná diskuse.

Cíl a evaluace cvicení:

Fotografování jako tvorba sémantického znaku. Pri fotografování výrezem/výberem ze skutecnosti dávám videnému nové významy a vytvárím sémantický znak.

Predevším pri porizování dokumentárních fotografií, nám záleží, aby výsledné fotografie nesly velmi konkrétní informaci. Stává se ale, že se nedokážeme odpoutat od toho, že vytváríme pouze výrezy z videné reality. Výrezem vznikají mezi elementy obrazu specifické (nové) vztahy a casto dochází na fotografiích k posunu významu (oproti videné skutecnosti). Nezúcastnený pozorovatel (který napr. na zdokumentované akci nebyl) precte z fotografií „jiné“, autorem nezamýšlené významy.

Fotograf svým záberem poukazuje a objevuje urcitou cást z reality. Svým výberem a následnou prezentací jí dává na duležitosti. Zpetne tak fotografie ovlivnují naše vnímání. Všichni známe vetu: To vypadá jak ve filmu, jako na fotce! Lze tedy ríci, že fotografováním vytváríme novou „realitu“, naše fotografické „obrazy“ se stávají soucástí obecne sdílené „reality“ a ovlivnují zpusob, jak na svet pohlížíme.

Umět realitu analyzovat jako obraz. Získat odstup k fotografovanému výjevu (k situaci v níž fotografie vzniká) nahlížet ho jako budoucí svébytný obraz. Jako autor se snažím do tohoto obrazu vložit urcitou výpoved, vedu diváka príbehem, kterým ho chci oslovit. Soucasne však divákova interpretace tohoto obrazu bude vždy autonomní v závislosti na jeho osobní zkušenosti, historii, kulturním prostredí, profesi atd.

Zadání a průběh:

Individuální úkol

Náhodné fotografování: Během 30 min procházky nafoŞte zcela náhodně bez přílišného přemýšlení a komponování cca 5-8 fotografií. (Předem dané schéma určuje místo a čas focení: např. nařiďte si mobil vždy na 5 min, až zazvoní udělejte foto toho, co vidíte - trasa např. dle algoritmu 1.doprava, 2.doleva, 3.doleva atd.).
Z fotografií poté vyberte jednu, jež v sobě potenciálně skrývá nejzajímavější příběh: např. si ji představte jako jeden záběr z filmu.

Společné promítání

Interpretace a čtení obrazu: Pokuste se náhodně pořízenou fotografii vnímat jako obraz, který již s vaším zážitkem nemá nic společného. Co se na fotografii "objevilo"? Jaký příběh, nálada, atmosféra? Při promítání fotografií si k té své napište krátký příběh (titulek, heslo, větu).
Poté si promítáme fotografie znovu s doprovodem různých zvuků - hledání dalších možných interpretací, hudba pomáhá odpoutat se od vlastní interpretace, asociuje další atmosféry, nálady, vztahy a příběhy (někdy může být až příliš strhující a zavádějící). Autorovi (i ostatním) umožňuje dívat se na fotku jinýma, novýma očima. Vzniká tak několik interpretací jedné fotografie (textově zachycených).

Následná práce ve skupině 3-4 lidí

Aranžovaná fotografie: Shodněte se na jedné z fotografií. Rozpracujte "objevivší se" příběh na této fotografii jednou až dvěma aranžovanými fotografiemi (použijte např. rekvizity, vraŞte se na místo původní fotografie, staňte se herci, poproste kolemjdoucí o spolupráciů). Původní foto zakomponujte jako součást vzniklé série (diptych, triptych). Sérii popřípadě doplňte stručnými popisky, názvem, heslem.

Cíl a evaluace cvicení:

Porovnání principu "náhodné" a aranžované fotografie umožňuje uvědomit si základní principy fotografování. Buď jsme pozorovateli, svět se děje před námi, před našimi zraky a my z proudu obrazů, scén a momentů "vybíráme" obrazy, čekáme až uvidíme "ten pravý výjev", fotíme to, "co nás zaujme", "co nás trkne", zachytíme "ten pravý okamžik". Druhý a z jistého pohledu opačný přístup je, že fotografii používáme pro zachycení reality, kterou sami manipulujeme nebo přímo vytváříme.

Nicméně v obou případech platí, že fotografický obraz se již řídí "pravidly" obrazu, sémantického znaku. Fotografovaný výjev musíme umět hodnotit již jako potenciální obraz (se svou výpovědí, příběhem, konotacemi). I "špatná" fotografie je obrazem a nese potenciálně určitou výpověď, příběh či emoci. Záleží především na kontextu v jakém je fotografie prezentována (její název, kdo je příjemcem, je-li fotka součástí širší série, známe-li záměr a motivaci autora, je-li prezentována např. ve výtvarném, sociologickém či architektonickém kontextu atd.). Co je to tedy špatná fotka? Ta která nekomunikuje, ta, která má špatnou kompozici, ta, která je rozmazanáů?

Zadání:

Vytvořte prezentaci pomocí 5ti fotografií (k dispozici je na výběr 30 fotografií jejichž autor byl někdo jiný..) a stručných popisků. Sdělte o semináři digitální fotografie co nejstručněji/nejsrozumitelněji to, co považujete za důležité. Vytvořte nejdříve prezentaci (pokud je to možné) "na sucho" tak, aby šla ještě upravovat.

Soustřeďte se na:

- Nepodcenit význam "dramaturgického záměru", obsahové osnovy, která by měla předcházet pořizování či výběru materiálu. Pozor! rozdíl oproti "nekoncepčnímu" vybírání z materiálu. Mohu zjistit, že ve fotografiích chybí něco, co se objevuje v mém záměru!!!
- Definovat co chci sdělit, o jakou výpověď mi jde (volba mezi mezi subjektivitou a věcností, či balancování mezi obojím); použít vhodné vyjadřovací prostředky (jak toho docílit, jak to bude vypadat atd.). Co chci říct a co k tomu potřebuji? Nebo obráceně: Je to, co mám dostatečné pro moji výpověď? Co mi materiál nabízí a co ne? Zacházet s jednotlivými fotografiemi jako elementy výsledného sdělení, vnímat jejich výpovědní hodnotu.
- Často se stává, že na fotce může být něco, čeho jsem si vůbec nevšiml, nebo mě nepřišlo zajímavé, pro diváka se to ovšem stane středem pozornosti a zcela změní zamýšlený význam. Co se na fotografiích objevuje, čeho jsem si nevšiml, jak mohou být ještě jinak interpretovány (co na nich ostatní mohou vidět)?

Průběh a evaluace cvicení:

Průběh: Vytvoření prezentace "na sucho/na nečisto", tak aby v další fázi mohl kolega mou prezentaci vylepšit, navrhnout změny, ale s ohledem na mnou definovaný záměr.
Spolupráce kolegy mi pomůže analyzovat formální prostředky mé prezentace - podporují můj záměr?( interaktivita -knížka, skládačka, plošná - velikost fotek a jejich vzájemný poměr, popisky, výřezy) Poté finální dopracování vlastní prezentace, zohledním-nezohledním připomínky kolegy příp. to, jak mi to kolega změnilů

Evaluace: Společná presentace a diskuse:

Základní téma diskuse a evaluace: Záměr X Co to opravdu říká? Autor představí záměr své prezentace (Co chtěl říci, ukázat), srovnání s dojmy ostatních ve skupině.
Většinou chceme, aby prezentace odrážela náš subjektivní názor (skrze osobní prožitek) na prezentovanou akci, výjev věc apod. Co je podstata mého autorského, subjektivního názoru? Je tento autorský názor dostatečně čitelný? Ačkoliv však sděluji svůj subjektivní pohled , musím umět zvolit adekvátní znaky, kterými chci sdělení "dopravit" příjemci. Pokud budou příliš subjektivní a nebudou mít dostatečně obecnou platnost (v závislosti na tom, koho chci oslovit), málokdo přečte(a zaujme ho) moje sdělení.

Zadání:

Zdokumentujte akce pomocí tří fotografií. V těchto třech fotografiích se pokuste vyjádřit o jakou akci šlo, co se událo, jaké byly fáze procesu, co bylo jejím výsledkem. Fotografie podle potřeby doplňte stručnými popiskami.
(Akce byla zadaná tak, aby její zrealizování bylo snadné, měla jasný cíl i výsledek: např.: Obkreslete svoje stíny vodou. Současně je důležité, aby u akce byli přítomni jen její aktéři!)

Cíl cvičení: Formulace obsahu sdělení: nutně musím záměr své výpovědi přizpůsobit množství prostředků, které mám k dispozici. Uvědomit si, které momenty jsou klíčové, v čem tkví podstata a jak jí vyjádřím omezeným množstvím prostředků. Co chci a mohu říci o procesu, co o jeho výsledku, co o jeho účastnících atd. pomocí tří fotografií?
Zacházet s jednotlivými fotografiemi jako elementy výsledného sdělení, porovnávat jejich výpovědní hodnotu s autorským záměrem.

Průběh: Skupina po 3-4. Jeden fotograf, ostatní jsou aktéry. Je možné nafotit větší množství fotografií, ale nakonec je nutné vybrat pouze 3.

Evaluace cvicení:

Společné promítání: Každá skupina promítne své tři fotografie, ostatní se snaží z fotografií vyčíst a slovně vyjádřit O jakou akci, šlo. Co bylo jejím cílem atd. Je důležité snažit se vyčíst co nejvíce informací, ale je třeba rozlišit mezi čtením fotografií a fabulací a vymýšlením si. Případný kontrast mezi podstatou akce a tím, jak si ji vyložili diváci se stane předmětem diskuse: co zapříčinilo, že akce je interpretována mylně?

Zadání:

Vámi vybrané umělecké dílo zdokumentujte-interpretujte pomocí tří fotografií. Vytvořte jednoduchou prezentaci, jejíž sdělnost ověřte na náhodně kolemjdoucích v okolí Národní galerie. Též se jich zeptejte, co by oni sami chtěli v galerii vystavit. Tento celý proces prezentujte opět pomocí jednoduché obrazové prezentace doplněné stručným textem, popisky apod.

Soustřeďte se na: Dokumentace je nutně autorskou interpretací, není možné být nezávislý a objektivní. Výběrem (na co se při focení soustřeďuji), způsobem focení (kompozice, perspektiva) a formou následné prezentace (kolik fotografií, v jakém vzájemném vztahu, popisky, komentář atd.) příjemci nabízím určitý subjektivní pohled na dokumentovanou skutečnost.
Komunikace s kolemjdoucími mi pomůže posoudit sdělnost vlastní prezentace.

Průběh: Individuálně nebo ve dvojicích. Práce ve dvojici pomůže překonat prvotní ostych při oslovování kolemjdoucích. Výhodné je i vzájemné rozdělení rolí: komunikátor, dokumentarista akce.

Evaluace cvicení:

Společná diskuse: Dokázal/a jsem prezentací zaujmout? Byl způsob zprostředkování uměleckého díla dostatečně atraktivní? Na co lidé nejvíce reagovali? Co z prezentace vyvolalo největší odezvu?

Z reakcí oslovených lidí:

• Vystavoval bych tam bohyně. ženský sou lepší. Tak ať, chodili by tam jenom chlapi.
• Moje dcera na internetu vystavila fotografie čtyř generací příbuzenstva, mělo to dost kladné ohlasy. S tím souhlasím. Jinak hezký auta a ženský.
• Jen staré mistry a Slavíčka.
• Exibice skejtů, to by bylo!!!
• Určitě začínající umělce. Ať sou vidět!

Z reakcí účastníků:

• Nejprve jsem do akce neměla vůbec chuť (připadala jsem si jak z nějaké reklamní kampaně, sama takové věci nemám ráda), ale nakonec mě reakce lidí překvapily!

Zadání:

Vyberte si na bienále jedno z uměleckých děl a vyfoťte se s ním. Zaujměte takovou pozici, aby jste na fotografii nepůsobili jako návštěvník galerie, ale jako součást díla.

Soustřeďte se na: Na základě čeho pozorovatel pozná, že nejste cizí objekt ve scéně? Vyberte si takové dílo, které vás něčím zaujalo, vyprovokovalo a vybízí vás k akci(reakci).

Cíl a evaluace cvičení: Osobní akce účastníků nejen zpestří průběh dílny ale i umožní zajímavým způsobem komunikovat s vystavenými díly. Výsledné fotografie byly často velmi zajímavými reakcemi na dílo, jeho (re-)interpretací a dialogem s autorem. Cvičení bylo použito jako úvodní úkol, který nevyžaduje specifickou přípravu, jeho průběh i výsledky jsou často zábavné a hravé)