Zadání:

Jděte na hodinu a půl do města na místa, kam běžně nechodíte. Je to čas, který věnujete jen sami sobě. Cestou, v momentech, které se vám budou zdát důležité vyfoťte jednu fotografii sebe sama (bez stativu, vlastní portrét äz rukyô nebo požádejte kolemjdoucí) a napište na papír krátký bezprostřední komentář (pocity, náladu, myšlenky, äco se mi honí v hlavěôů). Přibližně 10-15 fotografií během celé cesty.
Důležité: vybrat neobvyklou trasu, místa kam vás nikdy nenapadlo jít, nebo jste neměli důvod. Nenechte se rozptylovat běžnými věcmi (mobil, sms, atd.). Využijte příležitost udělat něco, co běžně neděláte.
Úkol je možné začít prakticky řešit, bez dalšího vysvětlování, úvodní upozornění na využití různých obrazových a textových prostředků mohou působit spíše kontraproduktivně. Různorodé přístupy k práci s obrazem a textem se objeví spontánně a při zpětně evaluaci se již můžeme vztahovat k vlastním zkušenostem žáků.
Soustřeďte se na: Co jsou to za místa ve městě, kam běžně nechodím, proč? Kolik času mám sám pro sebe a co v ty chvíle prožívám?
Soustředěnost během akce. Fotoaparát a papír je na cestě deníkem mých pocitů, nálad a myšlenek. Verbalizace svých pocitů, myšlenek a nálad skrze text. Focení během cesty dodá důležitosti celé akci, přinese větší míru soustředění. Série vzniklých fotografií je důležitou zprávou o subjektivním prožívání cesty. Po skončení akce: konfrontace svého fotografického autoportrétu (exprese, záběrů) s texty vnitřních myšlenek a pocitů. Co jsme během cesty prožili? Co jsme se o sobě dozvěděli? Co se z fotografií o nás dozvědí ostatní?

Závěrečná diskuse:

Následné promítání fotografií na dataprojektoru a čtení komentářů (vyzkoušejte u některých z fotografií číst text až po té, co na diváky fotografie chvíli působila, nebo naopak přečíst nejprve text a až po chvíli promítnout fotografii). Žáci mohou ke každé sérii fotografií svého kolegy napsat název, vztáhnout se pojmenováním ke kolegově práci. Porovnávání názvů mezi sebou.
Proč jsem šel na tato místa? Proč jsem udělal takový záběr? Co vzniklo náhodou a co záměrně? Co je na pozadí? Co říká můj výraz? Co vypovídá můj portrét ve vztahu k pozadí?
Soustřeďte se na: Kombinace obrazu a textu vytvořila nový vztah, jaká je jeho výpovědní hodnota, jak takovou výpověď čteme? Obraz vypovídá tělovým výrazem-mimikou zachycené osoby, vztahem osoby a fotografovaného okolí, úhlem záběru, kompozicí, světlem, barevnostíů Text: spíše formální popis, intimní výpověď, konkrétní sdělení nebo mimovolná skladba slov? Autorovi se k fotografiím váží zážitky ze samotné cesty, každý do práce svých spolužáků reflektuje zážitky své vlastní..

Metodika:

Zadání: zdokumentujte jeden svůj den pomocí 10-30 fotografií. Vytvořte adekvátně dlouhou prezentaci z těchto fotografií (video, slideshow, živá prezenatce s projektorem). Prezentaci můžete doplnit hudbou a textem.

Soustredte se na: V první části práce jste pozorovatelem a pořizujete fotografický materiál – vybíráte zmáčknutím spouště události ze svého okolí a vlastní prožitky z nichž zůstane fotografický obraz. Můžete čekat na náhodné situace, jež vás inspirují a zaujmou; můžete si vytvořit koncept podle nějž se bude fotografování řídit (každou hodinu jednu fotku, zaměřit se na lidi, které potkám, vybrat nejdůležitější události dne a promyslet, který záběr je nejlépe vystihuje...).

Další zpracování: vyberte fotografie a texty, které chcete prezentovat ostatním a seřaďte je za sebou (popřípadě vytvořte video s doplněním zvukové stopy). Při dokumentování svého dne jste se soustředili hlavně na váš osobní vztah k tomu, co se kolem vás odehrává. Při dalším zpracování mějte na paměti, že vytváříte dílo-prezentaci (dokument vašeho dne), které by mělo promlouvat k ostatním. Spojuje vaše fotografie nějaký příběh, nebo předem určený koncept? Je pro diváka čitelný? Které z fotografií v sobě nesou důležité informace, atmosféru, náladu, napětí…? Neměl bych některé fotografie vyřadit – jsou matoucí, nepodporují výpovědní hodnotu dokumentu, opakují se a dokument je zdlouhavý, ztrácí tím napětí…? Jaké významy vznikají mezi obrazem a textem, kde a jak by měl být text k fotografiím přiřazen (dopsán rukopisem do fotografie, fotomontáž, přečten autorem)? Tvorba videa: střih a délka záběru. Je důležité použít prolínačky a další efekty pro podpoření výpovědní hodnoty dokumentu? Zvuk: je možné nahrát vlastní zvuky a hudbu? Jaké zvuky podpoří obraz?

Závěrečná diskuse:

Následné promítání vybraných fotografií nebo videí na dataprojekoru. Ostatní žáci mohou ke každému dokumentu vymyslet název, vztáhnout se pojmenováním ke kolegově práci. Porovnávání názvů mezi sebou.

Co jsme ochotni o sobě prozradit? (Jedná se též o sondu i do soukromí neboť žáci se běžně znají jen během výuky ve škole). Co jsem se dozvěděl o ostatních?

Metodika:

Zadání: Vyberte část svého těla, jež o vás nejlépe vypovídá. Naneste na ni barvy (sami, s pomocí kamaráda, zrcadla…). Sejměte otisk této části těla na papír (ten je možné předem pomačkat, aby se lépe tvaroval). Musí se pracovat rychle, aby barva nezaschla před obtisknutím. Poté napište, proč jste tu kterou část těla vybrali.

Soustřeďte se na: Jak se identifikuji s vlastním obtiskem, s malovaným portrétem, s portrétem na fotografii? Proč své ruce obtiskávali lidé v pravěku na stěny jeskyní? Proč Etruskové snímaly posmrtné masky? Proč se lidé nechávali portrétovat a dělali sochy, v jakých pozicích a s jakými atributy/doplňky? Jak se záznamy o individuální existenci jedince mění z pohledu historie, kultur, náboženství?

Komentář:

Komentář: Jednoduchý úkol, který většinou bez problémů zvládnou všichni. Je u něj legrace, popisy vznikají spontánně… Vhodné i jako seznamovací cvičení.

Komentáře žáků k otiskům:

• Vybrala jsem obličej, protože skrze něj je vidět vnější krása člověka. Obličej ukáže, že jsem to já a ne nikdo jiný.
• Vybral jsem pusu. Nedovedu si představit jak by bez ní lidé vypadali a také o lidech hodně řekne.
• Vybrala jsem ruce protože miluji dotek.
• Moje ruce naplňují moje rozhodnutí, tvoří.
• Oči jsou nejdůležitější částí mého těla, protože odráží mé vnitřní pocity, moje přání a obavy. Pohled řekne víc než slova.

Metodika:

Zadání: Snažte se přijít na co nejvíce oblastí/vlivů/okolností, jež utváří charakter a chování lidské osobnosti jako např. rodina, kamarádi, prostředí (město, vesnice, stát), vzdělání, zvyky dané kultury-společnosti, materiální zabezpečení, víra-náboženství. Tyto oblasti co nejlépe pojmenujte a napište na kartičky. Společnou diskusí vyberte ty oblasti, které jsou vhodné pro hraní hry – některé oblasti se mohou překrývat, být nesrozumitelně formulovány – je potřeba je doplnit, popřípadě některé vyřadit…Též ještě vytvořte kartičky vybízející k základním údajům jako jméno a věk.

Pravidla hry: Na větší kus papíru nakreslete obrys lidského těla, tuto čáru rozdělte na políčka jako dráhu figurek, některá z polí vyznačte aktivní. Vprostřed položte na jednotlivých kartičkách napsané oblasti. Hráči rozestaví figurky libovolně na dráhu, ta je uzavřená – chodí se neustále dokola. Háže se kostkou, dostane-li se hráč na aktivní políčko, "lízne si" ze středu jednu z kartiček a popíše (reaguje na) vybranou oblast podle své vlastní zkušenosti – v tomto momentě dochází často k diskusím (jestli hráč danou oblast dobře pochopil, zda je jeho výpověď pravdivá, na základě jaké zkušenosti vzniká jeho výpověď…). Jestli k diskusi nedochází spontánně, doporučujeme, aby žáci své výpovědi před zapsáním nejdříve konzultovali v kolektivu.
Hra končí vyplněním všech oblastí. Během hry se výpovědi k jednotlivým oblastem zapisují na list papíru, kde tímto způsobem postupně vzniká "nová osobnost".

Evaluace:

Hru může hrát současně několik skupin ve třídě, poté si navzájem představí novou virtuální osobnost. Osobnost by měla mít jméno.
Výsledná fiktivní osobnost překvapí často nečekanými kombinacemi vlastností a osobních charakteristik. Atraktivní je vědomí, že charakter vzniklé osobnosti odráží specifika každého zúčastněného hráče (pokud hráči hráli poctivě). Tímto hravým způsobem se dozvědí žáci mnohé o sobě navzájem.

Metodika

Úvodní diskuse: Co je normální a co nenormální? Kdo to určuje? Podle čeho posuzujeme „správnost„ našeho chování? Jaká jsou v naší kultuře tabu, která jsou jinde běžnou součástí života? Co je naopak zakázáno v jiných společenstvích? Proč je někdy "nepříjemné" vymykat se v očích druhých normálnosti?

Zadání: Je důležité, aby žáci zadání dobře rozuměli a chápali jeho smysl. Nejprve je možné vyzkoušet jedno cvičení společně a potom nechat žákům prostor pro vymyšlení vlastního zadání, přičemž získávají určitou svobodu, ale též zodpovědnost za své jednání. Takový úkol je nutné konzultovat s pedagogem, zapsat jeho znění a poté dodržet zadání. Ve většině případů se jedná o předem daný koncept, který by se měl dovolují-li to okolnosti splnit, pokusit se překonat momenty trapnosti, reakcí veřejnosti, ostychu...

Příklady úkolů:

• - stoupněte si na poměrně rušné místo na chodníku v rozpažení. Stůjte nehybně 15min (inspirace z akčního umění 60let Jiří Kovanda)
• - nakreslete křídou kruh na chodník, napište k němu název-pojem, který vás nejlépe vystihuje, stoupněte si na 15min do kruhu. (probíhá-li taková akce ve skupině po 15 min si mohou žáci kruhy vyměnit a sledovat, zda je pro ně těžké identifikovat se s názvy patřící kolegovi-kolegyni)
• - Vytyčte si ve městě určitou trasu cca 100m a projděte ji extrémně pomalým tempem cca 15min (vyhněte se chůzi po dopravních komunikacích) Vnímejte, zda se změnilo vaše vnímání změnou rychlosti. Vnímejte reakce kolemjdoucích.

Evaluace cvicení:

Společné promítání: Každá skupina promítne své tři fotografie, ostatní se snaží z fotografií vyčíst a slovně vyjádřit O jakou akci, šlo. Co bylo jejím cílem atd. Je důležité snažit se vyčíst co nejvíce informací, ale je třeba rozlišit mezi čtením fotografií a fabulací a vymýšlením si. Případný kontrast mezi podstatou akce a tím, jak si ji vyložili diváci se stane předmětem diskuse: co zapříčinilo, že akce je interpretována mylně?

Zadání:

Požádejte kolemjdoucí o portrét s cedulí, nechte jim vybrat s kterým nápisem se chtějí vyfotografovat. Na jedné straně ceduje je napsáno Jsem jiný než ty na druhé straně Jsem stejný jako ty. Všímejte si jejich reakcí a dotazů. Nevybírejte si pouze určité typy lidí, ale snažte se navázat kontakt s lidmi různého věku, sociálního postavení, etnického původu... Práce ve dvojicích či malých skupinách. Nad mapou si skupiny rozdělí město na oblasti, kde bude "průzkum" probíhat.

Evaluace:

Na základě čeho se rozhodovali fotografovaní kolemjdoucí? Reagovali spíš bezmyšlenkovitě nebo se snažili dopátrat smyslu vašeho požadavku? Nebo se více zajímali o svůj zevnějšek jak budu na fotce vypadat a obsah cedule je příliš nezajímal? Byli jste někým odmítnuti, nebo se s vámi dal někdo do hovoru?

Komentář: Na mapě zůstaly oblasti, kde se nikdo nechystal uskutečnit "průzkum". Při společné diskusi jsme zjistili, že se jedná o část města, kde žijí lidé na nejnižší sociální úrovni. Kolem této části města panují neuvěřitelné, děsivé pověsti (z vlastní zkušenosti jsme věděli, že se jedná o mýty založené na předsudcích). Následovala vyostřená výměna názorů vyplývající z rozporu mezi strachem z jinakosti v konkrétní reálné situaci a dosavadní prací na témata respekt, tolerance, odlišnost. Cestu do této části města si nakonec, jako vlastní výzvu zvolili dva účastníci, kteří se vrátili s nejživějšími (a pozitivními) reakcemi ze setkání s oslovenými lidmi.Akce součastně sloužila jako pozvánka na závěrečnou prezentaci projektu.

Metodika:

Zadání: Tento projekt vznikl z vlastních podnětů studentů. Velká část programu byla věnována společné domluvě nad individuálními názory, postoji a zájmy zúčastněných. Vstupním terénem a středem našeho zájmu bylo určeno město, v kterém žiji. Po několika přípravných cvičeních, skrze něž účastníci posbírali různé náměty a názory ve formě fotografií, textů, kreseb, vítězil projekt "Co si vzít dneska na sebe?", který si bral na mušku významný fenomén města: každodenní korzování mladých lidí na hlavní třídě a předvádění "nejnovějších modelů".

Vstupní témata: Šaty dělají člověka! Podle čeho posuzujeme lidi kolem sebe? Nakolik se odráží naše postoje, názory a hodnoty na našem zevnějšku? Jak se mění a liší móda z historického, kulturního a náboženského pohledu? Mám nějaké předsudky, popřípadě tabu v názorech na oblékání?Dokáži si udržet nadhled? Podle čeho soudit člověka, nemám často ukvapený úsudek o ostatních?

Průběh, komentář:

Průběh: Pořízení fotografického materiálu: Je vhodné, aby žáci přesně věděli pro jaký projekt pořizují materiál a mohli se vhodně osloveným představit a vysvětlit jim svůj záměr.
Výběr materiálu, sjednocení velikosti figur a jejich výřez v rastrovém editoru. Vložení figur do předem naprogramované aplikace (vytvoření interaktivní aplikace je příliš náročná - předem zajistí pedagog).
Výsledek je ideální pro umístění na internet, fotografovaní lidé mohou být oslovováni s tím, že materiál bude zveřejněn (to může někoho stimulovat nebo naopka odradit).

Komentář: Nechat studenty samy vymyslet obsah společné práce, ponechat je bez blíže určeného zadání se může zdát jako riskantní věc. První pocity svobody brzy vystřídají problémy domluvit se, vyjádřit vlastní názor, argumentovat, schopnost naslouchat, dojít ke kompromisu, posuzovat, vybírat. Většinou každá taková práce ve skupině prochází několika krizemi, s kterými je třeba vědomě pracovat, studenty na ně upozornit a pomoci jim hledat řešení. Tento složitý proces by se měl časem přetransformovat k vzájemnému rozdělení kompetencí, důvěry a zodpovědnosti.

Metodika:

Zadání: Najděte ve městě( v místě, kde žijete) prostor, s jehož podobou jste velmi nespokojeni, nenabízí vám (vašim blízkým, přátelům, kolektivu, všem) to, co by mohl. Zpracujte návrhy na jeho přeměnu. Nebojte se využívat nadsázky a fantazii (realizovatelnost a technické řešení není důležité).

Průběh: Společný brainstorming o možnostech využití a podobě prostoru: co tam chybí, co prostor nenabízí a mohl by, kdo všechno prostor využívá, jak by případná změna mohla místo oživit a přinést jeho kvalitativní proměnu... Konkrétní nápady se zapíší.
V další fázi se hledají vhodné způsoby, jak nápady-vize vhodně vyjádřit a zvizualizovat. Žáci nafotí místo z různých perspektiv tak, aby bylo možné použít fotografie jako základ vizualizace. Posbírají/vytvoří obrazový materiál, který bude ilustrovat nápady na proměnu prostoru.
Kombinace různého obrazového materiálu v rastrovém editoru - koláž a fotografická montáž (fotografie, naskenované obrázky z internetu či naskenované např. z časopisů, vlastní kresby a modely, příp. doplněné textem).

Soustřeďte se na: Smyslem není precizní realistická (architektonická) vizualizace, ale emotivní výpověď, která prezentuje osobní (kolektivní) názor a zainteresovanost a vyjadřuje potřeby určité skupiny lidí.

Metodika:

Zadání: Kruh vyznačený na zemi (adekvátních rozměrů) se rozdělí do stejných výsečí dle počtu žáků ve skupině. Každý žák si vybere svou výseč ze společného kruhu reprezentujícího skupinu. Svou výseč pojedná-vyplní na základě vlastního vkusu, momentálních nápadů z přírodních materiálů dosažitelných v místě. Snaží se vytvořit ve své výseči obrazec, který se bude líbit především jemu, přinese mu potěšení, bude pro něj osobně smysluplný, současně během tvorby může reagovat na práci svých spolužáků.

Soustřeďte se na: Vlastní realizace rituálu (společné skládání mandaly), který není typický pro naší kulturu, dobře ozřejmí smysl rituálu. Na základě společného zážitku je možné rozvést kvalitní debatu a téma představit živě a atraktivně. Cvičení též může být katalyzátorem pro upevnění vztahů ve skupině/třídě.

Evaluace:

Společná diskuse (součást rituálu): Rozdílnost a pestrost tvořící jednotu (kruh) – vysvětlení symboliky kruhu v kontextu různých kultur (kruh ve východních naukách atd….). Každý jsme jiný, dohromady dáváme pestrý a zajímavý obraz, sdílíme společný prostor, skupinu pod.

Co je podstata rituálu a ritualizovaných činností? Jaké rituály jsme schopni vystopovat v běžném životě v našem okolí (ve škole, v rodině, v dopravních prostředcích, v televizi). Jaké další zajímavé rituály známe z jiných kultur? Co je jejich smyslem?