Podobně jako ditgitální fotografie, zažívá svůj boom i všeobecné vlastnění videokamer a (v poněkud menší míře) i obecné užívání videa.

Pod vlivem statického chápání klasického obrazu vytváří dojem, že se jedná o „pohyblivý obraz“. Ve skutečnosti je video především dráha pohybu pozorujícího, na níž se navlékají události a jejich vztahy (cestovní kancelář nebo podstatné životní souvislosti). Tento způsob vyjadřování svých vizuálních zkušeností vede opět k rozšíření vnímání a chápání reality v jejích dynamických možnostech, zejména v konfronaci s tzv. dokumentačními možnostmi videa.

 

Ovládnutí principů střihové skladby videa dokáže navodit a prozkoumat libovolné vztahy, bez závislosti na karteziánském prostoru a kontinuálním čase –

a tím uvědomit i jiné možnosti organizace našich zkušeností a představ než je organizace založená na klasické logice.

 

Svým ještě racionálně málo uchopitelným a tedy emočně podmanivým působením je video i nástrojem účinné komunikace. Jeho autorské ovládání umožní jak se uvědoměle bránit se manipulativnímu působení těchto mediálních prostředků, tak na druhé straně ovládat velmi účinné prostředky komunikace.

 

 

Sylabus vstupního školení EduArt k užití videa

Příprava scénáře

Obsah práce s kamerou (druhy pohybu, druhy vyjádření vztahů)

Střihová stavba a postprodukce

 

Sylabus se v současné době připravuje. Části budou dále rozšířeny školeními na uvedená témata.