stahnout clanek
EDUART

Vizuální studia



 

Ladislav Kesner, Vizuální teorie


Výbor překladů z americké teoretické literatury, týkající se výtvarného umění, zprostředkovaný Ladislavem Kesnerem ml. ukazuje, jak se dnes na místo klasické teorie umění dostává sémiotka a sémiologie obrazového vnímání, poznávání a komunikace.
Pro vstupní orientaci v textu přinášíme referát jejího obsahu od L. Šandery, studenta FHS UK. Kniha má 265 stran a vydalo ji v roce 1997 nakladatelství H&H, Jinočany. ISBN 80-86022-17-X.

 

Dějiny umění v posledním čtvrtstoletí procházejí zásadní proměnou. Tato sebereflexe, kterou teorie dějin umění ve světě prochází, se však zatím příliš nedotkla českých uměnovědních kruhů. Z tohoto důvodu sestavil Ladislav Kesner v roce ’97 tuto antologii teoretických textů anglo-amerických autorů, aby nastínil jakými směry se tato disciplína v současnosti vydává. Sbírka si neklade za cíl nabídnout systematický přehled jednotlivých přístupů a metodologií, chce spíše nastínit nejdůležitější problémy a otázky.
Od sedmdesátých let se ozývají hlasy upozorňující na stagnaci dějin umění jako disciplíny. Do té doby se dějiny umění snažily o pozitivisticko empirický postoj odmítající subjektivitu. Dominantním interpretačním schématem byla ikonografie, která považovala dílo za pouhou reprezentaci autorovy intence, která jako primární význam leží mimo toto dílo. Na umělecké artefakty bylo nahlíženo jako na univerzální nadčasové hodnoty, jejichž kontext vzniku, funkce i souvislosti percepce je irelevantní. Pozitivizmus se však jeví jako neudržitelný a zavádějící. Nelze překonat subjektivitu, abstrahovat od kulturních či individuálních hodnot. Je také třeba revidovat idealistickou polaritu stylu a obsahu, formální analýzy a obsahové analýzy (ikonografie). Dílo není jen produktem individuálního jedince, ale právě tak i specifické sociální situace, celého kontextu vzniku - je příkladně třeba zohlednit percepční dovednostmi diváků doby vzniku díla. Jinými slovy je třeba analyzovat historicky specifické okolnosti tvorby, recepce a fungování výtvarných děl v konkrétních kontextech oproti esencialistickým, ahistorickým přístupům.
Významné pro změny v přístupu byly nejen hlasy zvnitřku disciplíny, ale i zvnějšku - vlivem vývoje v příbuzných oborech - zejména sémiotiky a dekonstrukce v rámci francouzského poststrukturalizmu. Došlo k "lingvistickému obratu" - jazyk není neutrálním prostředkem objektivního popisu, ale nástrojem tvorby dějin. Nastal čas "konce velkých vyprávění". Tento "nový historizmus" si je vědom toho, že dějiny umění zabývající se uměleckými zobrazeními jsou samy systémem zobrazování. Dějiny nejsou objektivním popisem, ale konstrukcí, historickým příběhem.
Poststrukturální kritika se však týká i interpretace konkrétních děl. Otevírá se epistemologický problém: existuje pravdivá, objektivní interpretace, nebo je vše nutně subjektivní a relativní? Druhý názor se stává obecně přijímaným východiskem. Oproti humanistické tradici se již nehledá Pravda, v komplexním výtvarném díle neexistuje nic jako fixní, předem daný význam, preexistující v mysli autora, který by bylo možné v úplnosti rekonstruovat. Uspokojivá interpretace neusiluje o "pravdu", musí však být originální, pravděpodobná a odpovídat faktům - měřítkem její hodnoty je přijatelnost - obecný konsensus vědecké komunity.
Dějiny umění přestávají být otázkou uzavřených akademických kruhů, čistou vědou. Jsou přenášeny do politických a veřejných diskusí, neboť nové postmoderní tendence jsou oprávněně chápány jako útok na tradiční "moderní" hodnoty společnosti. To, že interpretace mají nevyhnutelně společenské a politické implikace však neznamená, že by epistemologii měla a mohla zcela nahradit politika.
Díky vlivům z celé řady dalších humanitních oborů došlo k obrovskému znovuoživení studia výtvarných děl a vizuální kultury. V dějinách umění tak dnes proti sobě stojí dvě krajní polohy, z nichž není ani jedna, jak už to bývá, sama o sobě přijatelná, které jsou však obvykle z mnoha důvodů popisovány jako neslučitelné. Kritika (jejíž názory jsou v této knize a potažmo v tomto textu) by se neměla stát novým paradigmatem, měla by přispět k revizi tradičních dějin umění.

celý článek ke stažení ve formátu PDF (241kb), ve formátu Dokument Word (88kb)