nejčastěji pokládané otázky k projektu EduArt

 

Co přinese EduArt?

EduArt přinese školám možnost zařadit do svého Školního vzdělávacího programu metody systémové výuky žáků k tvořivosti. Jedná se především o uplatnění metod, které rozvíjejí tvořivost obecně, dále o konkretizaci jejího rozvoje prostřednictvím rozvoje obrazotvornosti, v němž se uplatňují především metody grafického vyjadřování. Stručně a přehledně, prostřednictvím své vlastní obrazové tvorby v mnoha oblastech, od myšlenkových map, přes animace, tvorbu digitální fotografie a videa, tvorbu interaktivních aplikací, si žák bude rozvíjet svoji představivost a její uplatnění v poznání a komunikaci.

Obdobně může prospět EduArt i učitelům.

 

V čem je EduArt specifický ve vztahu k ostatním projektům (Tvořivá škola apod.)?

EduArt je specifický v tom, že grafické metody vyjadřování, které zásadním způsobem podporují rozvoj obrazotvornosti a tím i tvořivosti, užívá systémově. Na základě studia dějin výtvarné tvorby, studia všech vizuálních znakových prostředků a studia médií, je v projektu EduArt vytvářena metodika, která dokáže poskytnout prostředky k uvědomělé obrazové tvorbě nikoli pouze s estetickým záměrem, a nikoli pouze ve výchovných předmětech, jak byla využívána doposud, ale s poznávacím a komunikačním účinkem v celém vzdělávacím procesu. Tím přispívá k uvědomění vnímání a obrazného myšlení, které jinak probíhá mimovědomě, dokáže je cíleně využít k rozvoji tvořivosti.

 

Jak EduArt souvisí s Rámcovým vzdělávacím programem (RVP)?

EduArt je účinným prostředkem k dosahování cílů, předepsaných Rámcovým vzdělávacím programem. Na mnoha místech RVP, od základních cílů, přes kompetence, průřezová témata až k oborovým výstupům se hovoří o nutnosti rozvíjet tvořivost žáků. Protože RVP nekonkretizuje zároveň žádné metody, jak by se tohoto cíle mělo dosahovat, může tento požadavek vést k bezradnosti při jeho realizaci a v důsledcích pouze k formálnímu vykazování výsledků v této oblasti.

Doposud byl rozvoj tvořivosti ve školách zajišťován převážně výchovami s uměleckým zaměřením (výtvarná výchova, hudební výchova, dramatická výchova) a estetickým účinkem. Nyní se však jedná o rozvoj tvořivosti v širším rozměru, jako podstatné vlastnosti osobnostního rozvoje žáka. EduArt nabízí metody, jak tento rozvoj tvořivosti systémově rozvíjet ve všech vzdělávacích oblastech a oborech, s kontrolou účinků tohoto rozvoje tvořivosti ve výsledcích poznání a v komunikačním uplatnění žáka.

Cílem projektu je naučit žáka samostatnému uplatňování těchto tvořivých metod jako základu celoživotního osobnostního rozvoje.

 

Jaký je vztah projektu EduArt k tvořivosti?

Tvůrci projektu EduArt se snažili domyslet důsledky zavádění Rámcového vzdělávacího programu zejména ve vztahu k druhému důležitému trendu současného školství - aplikaci informačních a komunikačních technologií (ICT). Z analýzy způsobů a výsledků jejich užití ve školách (s dosavadním chybným vydělováním ICT jako zvláštního učebního obsahu) zjistili, že užití ICT více než cokoli předtím nabízí žákovi roli tvůrce. Obecně sdílená představa o širokých možnostech získávání informací s užitím internetu nedoceňuje fakt, že každé opravdové zpracování a užití těchto informací je tvůrčím aktem a že je tedy třeba s jeho výsledky obdobně zacházet.

Tvůrčí akt obecně znamená především svobodu promítnout do zpracování informací v maximální možné míře vlastní dosavadní osobní zážitky a zkušenosti. Proces sám tím získává experimentální povahu, což znamená, že i v jeho výsledku musí být respektována jeho individualita (oproti universalistickému přístupu, v němž správné je pouze to, co se nejvíce blíží normě) a žákovi tak musí být dána příležitost k jeho interpretaci a k jeho ověření v komunikaci. Vůči žákovi takovéto výsledky vystupují obdobně jako umělcovy výtvory v uměleckém procesu - stávají se pro něj hodnotami, vyjadřujícími jeho osobnost, zdrojem informací při jeho dalším postupu, nástrojem jeho sebeevaluace a evaluace.

Takovéto důsledné chápání důležitosti uplatnění tvořivosti ve vyučování vede v dalším účinku k diferenciaci a individualizaci jeho výsledků - což si vyžaduje i odpovídající nástroje k jejich uchování, třídění, zveřejňování. Součástí projektu EduArt je vytvoření software, který má takovouto správu výsledků tvůrčího přístupu k výuce umožnit.

 

Jaký je vztah projektu EduArt k obrazivosti? Jaký má obrazivost význam pro výuku?

Projekt EduArt je postaven na aktuálních vědeckých poznatcích, které vyvracejí obecné lidové domněnky, že obrazivost, obrazotvornost je něco velmi neurčitého a těžce uchopitelného v protikladu k realitě, která je velmi zřetelná a každému zřejmá. Toto zkreslující mínění, aplikováno do výuky, dosud ještě někde vytváří přesvědčení, že důležité vzdělání je pouze to, které má praktické účinky, týkající se reality, zatímco zabývání se obrazností, které je záležitostí výchovných předmětů, věcí spíše osobní, nikoli nezbytnou. Z tohoto lidového východiska má informatika, fyzika či jazyky nezpochybnitelné místo ve škole a převahu nad takovými předměty, jako jsou předměty podílející se na rozvoji obrazivosti (dosud pouze zatím výtvarný či dramatický obor, spíše mimoděk i část literární výchovy), které jsou přehlíženy či dokonce potlačovány.

Současná antropologie, sémantika, vizuální studia a vědy o médiích, sice potvrzují, že obrazivost je individuální a jedinečná, avšak právě z toho důvodu ji považují za jednu ze základních hodnot osobnosti. Obrazivost totiž vyjadřuje komplexní zkušenost osobnosti a je zdrojem jejího jakéhokoli dalšího nazírání a poznávání, včetně praktického a vědeckého, které by bez ní vůbec nebylo možné. Její pěstování rozšiřuje jak samy schopnosti smyslového vnímání, tak také schopností uplatnění znakových prostředků v souladu s vlastními zkušenostmi, což je základ poznávacích a komunikačních schopností, tvořivých schopností každého jednotlivce. Vztah „k realitě“, k vědě, získávání praktických dovedností není možné uplatnit v plné míře bez rozvinuté obrazivosti. Naštěstí, rozvoj této obrazivosti nezajišťují pouze školy samy, zdroje obrazivosti získávají žáci v rodině, mezi svými vrstevníky, z médií, toto působení je však mimoděčné, se všemi nedostatky, které je provázejí (např. fascinace médii). Avšak tam, kde pracují s rozvojem obrazivosti vědomě i ve škole, dosahují zásadně lepších výsledků ve všech oborech vzdělávání.

 

Jak rozumět pojmu tvořivost?

Tvořivost je obecně pojímána jako schopnost adekvátně reagovat na nové či nepředvídatelné situace. Její ohodnocení souvisí celkově s obecným chápání řádu světa. V době universalismu, kdy se zdálo, že snažení přírody i snažení lidstva je cestou ke konečnému řádu (od Hegela po Marxe), bylo cílem vzdělání a výchovy takovýto řád pochopit a podílet se na jeho nastolování a udržování. K tvořivosti bylo třeba disponovat talentem a její výsledky znamenaly dokonalejší proniknutí k řádu než u ostatních.

V době postmoderny a pluralismu, kdy jsme o iluzi takovéhoto konečného řádu přišli, a kdy se snažíme uchovat svoji existenci v toku dějin, které ji právě proto vždy udržují ve stálém pohybu, je nezbytností existence na takovéto proměny bezodkladně reagovat a to jak proměnou podmínek, které k nám takto přicházejí, tak také sebeproměnou, která znamená sebepřetváření. Tvořivost je takto nezbytnou výbavou každého individua, její míra rozhoduje o jeho lepších či horších podmínkách existence nejen v sociálním smyslu vůči ostatním, ale především vůči sobě a v důsledku toho obecně k svému blízkému i širokému okolí. Výchova v neustále proměňujícím se světě nemůže být ničím jiným než výchovou k tvořivosti - s nastolováním opravdových problémů ve vztahu k žákovým dosavadním zkušenostem a vyžadovaní jejich žákova co nejvíce samostatného řešení pod zasvěceným dohledem učitele.

Podceňování tvořivých schopností žáků nebo jejich napřahování k vytváření definitivního řádu a konečných hodnot svědčí o universalistickém přístupu ke světu.

Podpora rozvoje tvořivosti u každého člověka svědčí o porozumění faktickým současným životním podmínkám, v nichž se zásluhou stále většího informačního propojování všech lidí, každý z nás dnes se každé ráno probouzí k novým a novým informacím, jiným než včera (i než zítra), s nimiž se musí pozitivně vyrovnat.